I když na to nevypadám , jsem taková čertice a dokážu v pelíšku dělat pořádný čertoviny! 🙂 Mám to ráda kde koli , v kině , venku , ve vodě !…—…

Setkání s Čerticí – povídka

Byl pátek večer a já, trochu znuděný stereotypem posledních dní, jsem se rozhodl vyzkoušet něco nového. Projížděl jsem seznamku, když mě zaujal inzerát, který působil jako výbuch vášně mezi řádky:

„I když na to nevypadám, jsem taková čertice a dokážu v pelíšku dělat pořádný čertoviny! 🙂 Mám to ráda kde koli, v kině, venku, ve vodě!“

Nešlo to ignorovat. Klikl jsem na profil. Jmenovala se Jana. Dlouhé tmavé vlasy, smyslné oči a úsměv, který sliboval, že se v její společnosti rozhodně nudit nebudu.

„Taková ďáblice si zaslouží odpověď,“ pomyslel jsem si a napsal jí: ‚A co třeba začít v kině? Zajímavý film a možná i nějaké čertoviny?‘

Odpověď přišla rychle: ‚Zní to lákavě! Máš odvahu? 🙂‘

Večer v kině

Sešli jsme se před malým artovým kinem. Jana vypadala nevinně, skoro andělsky. Ale jakmile jsme si vyměnili první úsměvy, v jejích očích jsem zahlédl jiskru. Něco mi říkalo, že tahle noc bude jiná.

Usadili jsme se do zadních řad. Film začal, ale Jana se evidentně víc zajímala o něco jiného. Cítil jsem její ruku pomalu klouzat po mém stehně. Její oči se na mě pobaveně podívaly, když si olízla rty. Bylo to vzrušující, ale také trochu riskantní.

„Nejsi moc odvážný, viď?“ zašeptala mi do ucha.

„Záleží na situaci,“ odpověděl jsem.

„Takže jdeme ven,“ řekla a bez dalších slov mě vzala za ruku a vyvedla ze sálu.

Noc plná čertovin

Venku už byla tma, ale pro Janu to byl ideální čas na další dobrodružství. „Miluju noční vzduch,“ usmála se. „A taky spontánní rozhodnutí. Co takhle se projít?“

Šli jsme parkem, kde skoro nikdo nebyl. Najednou se zastavila, opřela se o strom a přitáhla mě k sobě. Polibek byl elektrizující. Její tělo se přitisklo k mému, ruce bloudily.

„Jsi fakt čertice,“ vydechl jsem mezi polibky.

„Říkala jsem to, ale lidi mi to nevěří,“ usmála se.

Pokračovali jsme k řece. Bylo tam opuštěné molo. „Ve vodě, říkala jsi?“ zeptal jsem se pobaveně.

„No jasně!“ rozesmála se a než jsem se nadál, sundala boty a vběhla do vody. Chvíli tam stála a pak se otočila: „Co je? Ty se bojíš?“

Nemohl jsem zůstat pozadu. Skočil jsem za ní. Voda byla studená, ale její tělo horké. Smála se a plavala kolem mě. Najednou mě chytila za ruku a stáhla pod vodu.

Když jsme se vynořili, její oči zářily. „Tohle byl nejlepší večer, co jsem dlouho zažila,“ řekla a políbila mě.

Ráno po noci plné dobrodružství

Usnuli jsme až nad ránem. Probudil mě zvuk ptáků. Jana ležela vedle mě na dece, její vlasy rozcuchané, ale s tím spokojeným úsměvem na rtech.

„Tak co, čekal jsi takovou noc?“ zeptala se ospale.

„Ani náhodou,“ odpověděl jsem. „Ale stálo to za to.“

Pohladila mě po tváři. „Třeba si to někdy zopakujeme.“

Jak se ukázalo, čertice se nemění. Jen potřebují někoho, kdo se nebojí jejich ohně.